o geologické expozici na Hrádku

Součástí archeologické lokality Hrádek je také petrografická expozice prezentující většinu geologických druhů hornin Jeseníků. V roce 2019 prošla expozice celkovou renovací díky finanční podpoře Ministerstva kultury. Autory expozice jsou historik Mgr. Jiří Karel a geolog RNDr. František Čermák, originální mobiliář navrhl Ing. arch. Jan Tesař. 

Stručná geologie Jeseníků

Geologicky území Jeseníků náleží do Českého masivu, do oblasti moravskoslezské. Nejstaršími horninami starohorního až prvohorního stáří jsou metamorfované horniny tzv. silezika. To tvoří převážnou část Hrubého Jeseníku. Je rozčleněno na tzv. desenskou (východní část Jeseníků) a keprnickou klenbu (oblast od Ramzové po Čevenohorské sedlo). Zastoupeny jsou zde různé druhy metamorfovaných hornin a to jak vyvřelých (ortoruly, migmatity, fylonity, amfibolity), tak sedimentárních (biotitické ruly, kvarcity, krystalické vápence).

Keprnickou klenbu na západě lemuje tzv. zóna Branné, tvořená fylity, mramory, kvarcity a chlorotickými břidlicemi.

Desenská klenba je pak na východě lemována tzv. vrbenskou skupinou, budovanou přeměněnými horninami jak sedimentárními (fylity, kvarcity), tak vulkanickými. Na tyto přeměněné vulkanické horniny jsou vázána ložiska rud a to jak železných (různé typy zelených břidlic), tak barevných kovů, stříbra a zlata (keratofyry a jejich tufy).

Dalšími jednotkami jsou pak tzv. jesenický a sobotínský amfibolitový masív, tvořené zejména přeměněnými bazickými horninami – původně různé horniny ze skupiny gabra – čedič, gabro, tufy atp. I tyto horniny jsou místy využívány k výrobě kameniva.

V severní části je pak rozsáhlé intruzivní těleso, tzv. žulovský masiv, významný těžbou žuly a jí blízkých hornin používaných na ušlechtilou kamenickou výrobu.

Nízký Jeseník je pak tvořen horninami mladšími, náležejícími do tzv. kulmu (mladší prvohory). Jde konkrétně o tzv. andělskohorské souvrství, tvořené střídáním drob (těženy na stavební kámen) a různě zrnitých břidlic (v minulosti těžených na střešní krytinu). Výrazným rysem Nízkého Jeseníku je i čtvrtohorní vulkanismus, reprezentovaný různými typy bazaltů a jejich tufů v okolí Bruntálu.

Geologická stavba Jeseníků je podmíněna složitým tektonickým vývojem. Zásadními horotvornými pochody bylo jednak prvohorní vrásnění variské, jednak třetihorní alpínské, které se projevilo zejména rozlámáním území na řadu bloků.

Vedle těchto tektonických pochodů, které původní horninové komplexy různě zprohýbaly, přesunuly přes sebe a nakonec rozčlenily na řadu proti sobě posunutých ker, se na morfologii Jeseníků výrazně podílela modelace krajiny ledovci, řekami a zvětrávacími procesy. Z pohoří, jehož původní výška je odhadována na cca 4000 m, tak vznikla jeho dnešní podoba s hřebenem Jeseníků, malebnými kopci v jeho předhůří, údolími řek, skalními útvary, suťovými poli a rašeliništi. Ani ta však není konečná, bude pokračovat zvětrávání, odnos materiálu. Lze tak předpokládat, že zde, v daleké geologické budoucnosti, vznikne rovina, aby se poté dalšími horotvornými pochody tvář krajiny znovu změnila. Často si neuvědomujeme, že geologie podmiňuje vše kolem nás: od podoby krajiny a podnebí (i v Jeseníkách byly tropická moře, pralesy, výbuchy sopek či doby ledové), život na zemi (vznik a vymírání rostlinných i živočišných druhů včetně člověka), ale přispívá i k rozkvětu a kráse měst (těžba surovin, kamenné prvky významných budov, dlážděná náměstí). Krajina Jeseníků je s horninami a geologií přímo srostlá…!

RNDr. František Čermák

fotogalerie