ŠÁRKA LUPEČKOVÁ, MAREK ZOTH: DVA, 4.-29.5.2024

V sobotu 4. května se v Galerii Octopus rýmařovského muzea představily dvě osobnosti rýmařovské výtvarné scény Šárka Lupečková a Marek Zoth. Výstavu jednoduše nazvanou DVA hudebně doprovodilo trio Rudolfa Lupečky, Kryštofa Janouška a Vojtěcha Mácky se skladbou speciálně složenou pro tuto příležitost.

Od roku 2019 si členové v té době obnoveného rýmařovského Spolku OCTOPUS při stejnojmenné galerii stanovili cíl, aby každý rok byla výstavou představena dvojice členů či přátel spolku, jejichž tvorba bude zachycena také v katalogu. Tímto bude výtvarná scéna související s Rýmařov(sk)em a Galerií Octopus postupně mapována. Cyklus výstav zahájili Roman Karel s Adamem Rybkou (2019), následovali Miloslav Požár s Lubomírem Tesařem (2020), Pavel Mereďa s Antonínem Mikšíkem (2021), proběhla rovněž samostatná výstava Romana Kubíka (2022) a jubilejní retrospektiva Bohumila Švédy (2023). Nyní prostor galerií Pranýř i Octopus zaujímají malby, reliéfy a plastiky Šárky Lupečkové a fotografická tvorba Marka Zotha.

Ti dva se na stěnách galerie setkávali v uplynulých letech poměrně pravidelně při kolektivních výstavách, takto ve dvou vystavují vůbec poprvé. Šárku Lupečkovou (*1968) Rýmařovští znají jako pedagožku výtvarného oboru na rýmařovské ZUŠ. Krnovskou rodačku po absolutoriu oboru jazyk český a výtvarná výchova na Ostravské univerzitě do Rýmařova v roce 1994 přivedla právě pedagogická profese. Výtvarný obor začala vyučovat na gymnáziu, základní škole a zejména základní umělecké škole, kde působí dodnes. Vedle toho od roku 2006 spolupracovala s Jindřichem Štreitem na organizaci výstav v Galerii v kapli a na bruntálském zámku. V plně nabitém čase našla prostor rovněž pro výtvarnou tvorbu, které se autorka zabývá kontinuálně od dob studií.

Šárka Lupečková patří mezi ty nejvýraznější výtvarníky našeho kraje se zcela osobitým a rozeznatelným výtvarným jazykem. Místnímu publiku se poprvé představila na kolektivní výstavě Octopu v roce 2002 a o čtyři roky později na rozsáhlejší výstavě s Kamilou Pánkovou (dříve Hýžovou), kolegyní z rýmařovské ZUŠ. Už tehdy její voskové batiky a lepty naznačily směr autorčina uměleckého zájmu, jímž se stala barevná skvrna, struktura a reliéf. Vrcholem tohoto směřování je cyklus Rudolfova kovárna, vzniklý v medlovské dílně autorčina švagra. Zatímco v tomto cyklu iluzivní strukturu a objem autorka pojednala plošně, v nejnovějším souboru keramických desek obdobné motivy obrazového cyklu reliéfně vtlačila přímo do plochy v peci vypálené hlíny. Vše opět v tmavých a zemitých tónech glazur, pro autorku tak typických. Je proto s podivem, že vedle těchto děl stojících na pomezí obrazu a sochařství autorka v posledních dvou letech intenzivně rozvíjela též malbu barevnými inkousty a tušemi na bílý šepsovaný podklad plátna, na němž motivy krajin rozmývala a rozpíjela. Výsledkem jsou vzdušné a prosvětlené krajiny zrcadlící se na hladinách, které vůbec poprvé představila vloni v Městské knihovně Rýmařov.

Zatímco Šárka Lupečková prezentuje dva nejnovější cykly, Marek Zoth (*1963) pojal svou výstavu retrospektivně. Vášnivý kuželkář se stejně vášnivě věnuje i fotografování, a to od svých deseti let. V letech 1979–1983 vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou a v letech 1987–1989 navštěvoval obor výtvarné fotografie u Bořka Sousedíka na Lidové konzervatoři v Ostravě. Spoluzakládal Klub amatérských výtvarníků, poté se stal členem Volného sdružení výtvarníků Octopus (dnešního Spolku OCTOPUS). Již pro jeho nejstarší vystavené snímky je charakteristická lyrická až melancholická atmosféra. Tu umocňují vyhledávané náměty, jimiž jsou opuštěná místa, zákoutí a zároží s polozapomenutými předměty a vzpomínkami, stejně jako povětšinou černobílé pojednání snímků. Každá fotografie ve své podstatě představuje zachycení zastaveného času. A čas v Zothových snímcích ještě zdůrazňují nasnímané předměty, jako jsou ciferníky hodin, pavučiny, prastaré kamenné zdi či za staletí vyšlapané dřevo schodiště. Zatímco z těchto fotografií vyzařuje starobylost blížící se čemusi klasickému, momentky z nejrůznějších koncertů, výstav či rodinných sešlostí naopak vypovídají o životě plynoucím, živém a žitém, a to i prostřednictvím hledání netradičních pohledů a kompozičních řešení.

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 5/2024