MARKÉTA MYŠKOVÁ: POZDRAVY Z TICHÝCH KRAJIN, 1.-26.6.2024

V sobotu 2. května proběhla v Galerii Octopus rýmařovského muzea vernisáž výstavy obrazů Markéty Myškové, malířky z Dubé na Kokořínsku, nazvané Pozdravy z tichých krajin. Výstavu za přítomnosti autorky zahájil Petr Pokorný.

V roce 2008 došlo k propojení dubských výtvarníků s těmi rýmařovskými, a to kolektivní výstavou v Galerii Pošta v Dubé. Následujícího roku se výtvarníci Podbezdězského spolku intelektuálního, poetického a okrašlovacího svými díly konfrontovali s výtvarníky rýmařovského Volného sdružení umělců Octopus na výstavě ve stejnojmenné galerii v Rýmařově. V roce 2020 pak Galerie Octopus realizovala výstavu malířky a kreslířky Olgy Karlíkové a o dva roky později sochaře Jiřího Nováka. Za těmito mimořádnými výstavami stáli hlavní představitelé a spoluzakladatelé obou spolků Roman Karel a Markéta Myšková, dva současní nejvýraznější výtvarníci a organizátoři kulturního života ve svých městech. I z toho důvodu se letos uskutečnila jejich dvojvýstava – Romana Karla v Dubé a Markéty Myškové v Rýmařově, jak zachycuje i společný katalog, vydaný za laskavé finanční podpory sponzorů.

Markéta Myšková (*1957) v letech 1972–1976 absolvovala gymnázium s rozšířenou výtvarnou výchovou Na Pražačce v Praze. Ve studijním roce 1985–1986 absolvovala kurz základů muzejní konzervace při Moravském muzeu v Brně. Řadu let pracovala pro ÚLUV (Ústředí lidové umělecké výroby) v Praze. V roce 1982 se usadila v Dubé, kde v roce 2002 spoluzaložila Podbezdězský spolek intelektuální, poetický a okrašlovací. Od roku 2006 vede Galerii Pošta v Dubé. Už od raných let se věnuje výtvarné tvorbě, konkrétně kresbě a malbě olejem. Zpočátku svůj zájem zaměřovala na figurální kompozice; těmi ostatně vymalovala strop a stěny svého domu. Postupně však svou pozornost přesunula na zobrazení krajin s architekturou, jejichž výběr představila v Rýmařově.

Nesmírně působivé dílo Markéty Myškové nabízí člověku to, co v současnosti dennodenně ztrácí a co mu chorobně chybí – zklidnění, jistou bezstarostnost a nahlédnutí k podstatě věci, vše lahodící oku, mysli a duši. Její Pozdravy z tichých krajin naplněné modří, zelení a okry jsou doslova balzámem, a to nejen svou barevností, nýbrž zejména oproštěním od všech detailů. Tímto přístupem autorka „portrétovaným“ místům, jež při prvotním setkání nejdříve zachycuje do malinkého skicáře, nic neubírá, ani na charakteru, ani na působivosti. Ba naopak, domy, mosty, venkovské chalupy, kapličky, kostely a boží muka stojí suverénně, a zároveň jaksi křehce svými zaoblenými a rozmlženými tvary jakoby navzdory času. Bezčasí umocňuje zrcadlení motivu ve vodních hladinách, vždy klidných a nehybných. Člověk jako by v těchto končinách ani neexistoval, přestože do nich své domy a svatostánky vystavěl. Zabíráním a obydlováním člověk dokáže krajinu znásilnit, nebo ji naopak zduchovnit. A taková místa autorka vyhledává, navštěvuje, skicuje a následně olejomalbou zvěční.

Na plátnech podle tvarosloví zajisté poznáme Hradčany, dubský kostel Nalezení sv. Kříže s horou Vlhoští v pozadí, poničený kostelík sv. Ducha nad Liběchovem, typické roubenky Kokořínska či sochu sv. Jana Nepomuckého s budovou rýmařovské pošty v pozadí. V podání autorky jsou však tyto stavby monumentalizované a stávají se symboly, která spoluvytváří naši krajinu. Markéta Myšková (nejen) té kokořínské svým dílem vzdala hold.

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 6/2024