PAVEL MEREĎA: SNY A SKUTKY / ANTONÍ MIKŠÍK: CESTY 3.

PAVEL MEREĎA: SNY A SKUTKY / ANTONÍ MIKŠÍK: CESTY 3. - 29. 7. 2021

V sobotu 3. července byla před budovou muzea zahájena druhá letošní výstava v Galerii Octopus. Tentokrát se v ní představili dva autoři – Pavel Mereďa a Antonín Mikšík, jež jsou spjati zejména s Uničovem, s Rýmařovem však dlouhodobě udržují kontakt a patří do okruhu výtvarníků a přátel rýmařovského Spolku OCTOPUS, u jehož založení v roce 1992 stáli.

Po Romanu Karlovi s Adamem Rybkou a Miloslavu Požárovi s Lubošem Tesařem jsou Pavel Mereďa (*1957) s Antonínem Mikšíkem (*1960) třetí dvojicí cyklu výstav DVA, v němž se představují výtvarníci a fotografové z okruhu Spolku OCTOPUS. Ten díky laskavé finanční podpory města Rýmařova, firmy RD Project & Partners a dalších sponzorů vydal k výstavě katalog. Časem by tak měla vzniknout „katalogtéka“ mapující výtvarnou oblast rýmařovských autorů či autorů s vazbami na Rýmařov.

Oba vystavující se od osmdesátých let minulého století účastnili nonkonformních aktivit, např. legendárních Uničovských parků, a byli členy VSUV (Volného sdružení uničovských výtvarníků), jež v roce 1986 podnítilo rýmařovské přátele k založení vlastního KAV (Klubu amatérských výtvarníků), sídlícího s prostory galerie v tehdejším Domě kultury. Po roce 1992 se KAV transformoval ve Volné sdružení výtvarníků Octopus, jehož členy se stali právě i Pavel Mereďa s Antonínem Mikšíkem.

Jejich první společná výstava v Rýmařově se uskutečnila před osmadvaceti lety. Byla to teprve druhá výstava v nově založené Galerii Octopus čerstvě obnoveného rýmařovského muzea. Po ní se oba autoři stali pravidelnými vystavovateli svých děl na „octopusáckých“ kolektivních přehlídkách v tuzemsku i zahraničí – Německu, Belgii či Polsku.

Pavel Mereďa ve své části výstavy nazvané Sny a skutky prezentuje výběr z malířské, grafické a sochařské tvorby z rozmezí let 1989–2020. V olejových kompozicích dominuje ostrá, místy až agresivní barevnost nesoucí symbolický význam a deroucí se k divákovi zvláště ve vypjatých námětech všudypřítomného nebezpečí a ohrožení. To často číhá pod svádivým povrchem (Krakouš) nebo je jeho nositelem přímo ženský prvek (Noční hlídka, Kudlanka Blanka). Své snové vize autor čerpá z vnitřního prožitku lidské psýchy. Právě pro zdroj svých vizí – sny a představy – bývá označován za surrealistu, on se však cítí být spíše naivistou. V monochromních a klasičtěji pojatých suchých jehlách a mezzotintách se projevuje autorova vášeň pro linii a kresbu při zachycení nadčasových témat lidského života – neúprosnosti času a smrti. V pískovcových sochách stylizovaných figur s průhledy do vnitřního světa naopak dosahuje lyrického tónu a zklidnění (Objetí).

Pro tvorbu Antonína Mikšíka je příznačná fotografie, kterou zaznamenává převážně své Cesty, jak zní i název výstavy. Jako vášnivý cestovatel po pádu železné opony navštívil přes čtyřicet zemí pěti světadílů. Z Paseky, obce na rozhraní Hané a Nízkého Jeseníku, kde žije od roku 1988, zamířil do Sýrie, Libanonu, Jordánska, Indie, Mexika, Guatemaly, Belize, Kambodže, Thajska, Peru či Bolívie. Z cesty se pokaždé vrací se snímky a také s cestovatelskými poznámkami, jež posléze zpracovává a vydává samizdatem. Posledních pět zásadních výprav vydal ve svém nakladatelství Hïnek von Passek v působivé publikaci Putování, v níž psané slovo doprovázejí černobílé fotografie.

Snímky na výstavě jsou barevné, zřídka solitérní, většinou z nich autor sestavil dvojice příbuzných námětů (např. Hooligans, Proměna, Přímořské imprese), jež se vzájemně rozvíjejí a posilují. Zdánlivě banální životní situace dokáže autor vystihnout s humorem a nadhledem. Jako absolvent opavského Institutu tvůrčí fotografie navazuje na formulaci celoživotního tématu Jindřicha Štreita „Vesnice je svět“ svým heslem „Svět je jedna vesnice“, a to jak zdůraznil Jindřich Štreit v úvodním slově, cestou vědomým porušováním pravidel ve fotografické technice. Výsledkem jsou neotřelé, nekomponované a jaksi zdánlivě obyčejné momentky, jež při bližším zkoumání zaujmou svým nenápadným obsahem.

Výstava další „octopusácké“ dvojice přináší zastavení nad tvorbou dvou odlišných výtvarníků s rozdílným pohledem na svět, přesto dlouholetých přátel. Antonín Mikšík nás svými snímky zavádí do exotických krajin, které mu nabízejí více podnětů a námětů než „civilizované“ země plné blahobytu a technokracie. Pavel Mereďa nás zase od povrchu odklání k temné stránce lidského bytí a prožívání. Výstava tak odráží bipolaritu lidské existence a jejího zápasu na tomto světě.

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 7/2021