PAVEL CHAROUSEK: KDYŽ SI SOCHAŘ HRAJE, 2.-27.4.2022

V sobotu 2. dubna se v Galerii Octopus rýmařovského muzea uskutečnila vernisáž výstavy grafik a soch krnovského výtvarníka Pavla Charouska, který vůbec poprvé představil široké veřejnosti svůj nový soubor plastik, zaštítěný názvem Když si sochař hraje.

Krnovský malíř, kreslíř, grafik a sochař Pavel Charousek (*1962) není v rýmařovském kulturním prostoru zcela neznámou osobou. Přesně před pětadvaceti lety v sálech Galerie Octopus vystavoval spolu s Lubomírem Dostálem, Renátou Charouskovou, Markétou Kuxovou a Oskarem Přindišem, autory patřícími do širokého okruhu přátel Spolku OCTOPUS. Tehdy výstava vzbudila šovinistickou kontroverzi kvůli označení umělecké skupiny jako Sudetská pětka. Podruhé zde Charousek vystavoval vloni v rámci kolektivní přehlídky prostorových děl Duch hmoty.

Letos se autor do rýmařovské galerie vrací se zcela úplně odlišnými díly, jež svým hravým a vtipným charakterem předchází období poznamenané epidemií koronaviru a následným válečným vpádem Ruska na Ukrajinu. I proto zvolil název Když si sochař hraje, vystihující princip uplatněný při vytváření osobitých plastik v letech 2018–2019. Sám se vyjádřil: „Označením hra povyšuji tuto vytvořenou kolekci na čirou radost.“ Plastiky vytvořil v Kanadě, kam se se svou ženou, malířkou Verou Siffner, pravidelně od roku 1999 z Krnova na půl roku přesouvají.

Na počátku tohoto souboru stojí plastika Svědek – hlava, jež původně posloužila jako matrice pro prsty tištěné grafiky, rovněž vystavené, a teprve poté autor přišel na nápad skládat plastiky z nalezených předmětů, na které náhodně narážel na kanadských ulicích a jež začal sbírat. Za materiál mu tedy posloužilo nepřeberné množství z domácností vyřazených a vyhozených předmětů od kýčovitých sošek a suvenýrů přes vysoustružené garnýže a schodišťové tyčoví po misky nejrůznějších tvarů a materiálů či přírodniny. Výsledkem jsou neotřelé a žertovné asambláže, kterým Charousek přidělil někdy poetický (Vesmírné listy, Vesmírná rostlina, Růže z Jericha), někdy až pohádkový název (Pod vodník Emílek, Balerína s velbloudem, Princ a Princezna, Bohatýr a Carevna). Každá plastika jej navíc inspirovala ke složení básně, jež jsou v typografické úpravě rovněž vystaveny.

Eva Kolářová, bývalá kastelánka státního zámku Raduň, kterou pojí s Charouskovými dlouholeté přátelství, ve svém úvodním slově řekla, že autor skrze tyto asambláže „zabydluje prostor novými ději a významy“, celý soubor „je nevážně vážný, na jedné straně pro autora nezvykle rozmarný, šťavnatě barevný, ale na straně druhé naprosto promyšleně koncipovaný, nabitý metaforami, symboly, imaginací. Konečný stav nepotřebných věcí chápe jako počátek nového díla a dává mu novou výrazovou polohu a obsah. Účelnost mění na výpověď. O sobě, o vás a o nás“.

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 4/2022