JIŘINA HANKEOVÁ: TRÁVY, 27.5.-25.6.2023

V sobotu 27. května proběhla v Galerii Octopus rýmařovského muzea vernisáž výstav dvou kladenských výtvarníků a fotografů Jiřiny a Jiřího Hankeových. Na vernisáži promluvil Jindřich Štreit, přítomna byla také sobotínská malířka Anežka Kovalová či Pavlína Vogelová, kurátorka fotografické sbírky Národního muzea v Praze.

V závěru prvního covidového roku proběhla v Galerii Octopus výstava kreseb a obrazů významných českých malířek Jitky a Květy Válových. Současně s díly sester Válových byly v komorním prostoru Galerie Pranýř prezentovány velkoformátové fotografie manželů Hankeových, kolegů, přátel a souputníků Válovek, jejichž ateliéry v kladenském domě zachytili na mnoha působivých snímcích. Po necelých třech letech se Jiřina (*1948) a Jiří (*1944) Hankeovi do Rýmařova vrátili, aby se prezentovali samostatnými autorskými výstavami.

Tvorba Jiřiny Hankeové se rozpíná od psaní poezie a písňových textů přes fotografii, performance až k tradičnějším technikám malby a kresby. Pro rýmařovskou výstavu vybrala cyklus Trávy vzniklý v rozmezí let 2005–2010 a zachycující několik fází. Na počátku se okouzlení z procházek v přírodě otisklo do sbírky básní Chlorofyloví lidé (2003) a prozaické sbírky s fotografiemi Zahodit město za zády (2004). Poté začala autorka trávu zachycovat fotoaparátem, a to v co největší rozmanitosti barev, struktur a tvarů měnících se působením ročních období. U snímání reality ale nezůstala, začala jednotlivá stébla a listy rostlin sbírat, natírat je akrylovými barvami a otiskovat na papír velikosti 100 x 70 cm. Někdy z bílé plochy vystupuje osamocené stéblo s kolínky a s chocholkou květu, jindy plochu zaplňuje hustá síť jejich zmnožení. Odtud zbýval už jen krok k využití samotných rostlin. Jednotlivá stébla, lodyhy, stvoly, listy a květy, ba dokonce i kořínky autorka přímo v plenéru vytlačovala do hnědavého balicího papíru, že je na vrchní ploše papíru přetírala nasbíranými rostlinami, zuhelnatělým bukem či jílem. Vytvořila tak křehce působící cyklus frotáží – reliéfních kreseb rostlinnými pigmenty. Málokdy v dějinách českého výtvarného umění nalezneme tak vroucí uchvácení a soucítění s přírodou.

Zatímco tvorba Jiřiny Hankeové je rozmanitá, Jiří Hanke se celý svůj tvůrčí život zabývá fotografií a kurátorskou činností (roku 1977 založil a do roku 2019 vedl Malou galerii v České spořitelně v Kladně, od roku 2019 Kabinet fotografie v Galerii Kladenského zámku). Rodilý Kladeňák čerpal náměty pro své snímky zejména z prostředí rodného města. Asi nejpevnější a nejkoncentrovanější, dnes již uzavřený cyklus představuje Pohledy z okna mého bytu. Druhý časosběrný soubor Otisky generace, obsahující podobizny rodičů a dětí, stále doplňuje. Za uzavřený soubor lze považovat i Hledání Ameriky – skupinu širokoúhlých horizontálních snímků nafocených v roce 1990 v Houstonu, New Yorku a Texasu, jejichž výběr autor zapůjčil na výstavu v komorním prostoru Galerie Pranýř.

Za velkou louži se Jiří Hanke dostal po pádu komunistického režimu v Československu v roce 1990 jako jeden z desíti fotografů (mezi nimi i sovinecký Jindřich Štreit, který na vernisáži s autorem na tuto událost zavzpomínal). Hanke v Americe mimo jiné navštívil newyorskou katedrálu, kde se za účasti Paula Newmana, Henryho Kissingera nebo Dizzy Gillespieho odehrál Koncert pro Václava Havla. Domů přivezl sérii působivých černobílých snímků. „Po návratu si moje žena všimla podobnosti mezi fotografií brány nad cestou do texaského ranče a silnicí vedoucí k dolu Nosek u Tuchlovic. Postupně vznikl soubor, který hledá tvarové a dějové podobnosti mezi českou a americkou krajinou.“ Soubor je tak tvořen pevně stanovenými dvojicemi rozehrávajícími mezi sebou ambivalentní vztah. Setkání dvou světů, světa amerického a československého, velkého a malého, svobodného a (post)komunistického, Jiří Kamen nazval „melancholickou groteskou“.

Dvojvýstava manželů Hankeových nabídla pohled do světa viděného a zachyceného a světa pozorovaného a stvořeného, světa lidské civilizace a přírody.

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 6/2023