DVA: PAVEL MEREĎA: SNY A SKUTKY / ANTONÍN MIKŠÍK: CESTY

Katalog vyšel k výstavě z cyklu výstav DVA přátel Spolku OCTOPUS: Pavel Mereďa: Sny a skutky a Antonín Mikšík: Cesty, která v Galerii Octopus proběhla v termínu od 3. do 29. července 2021.

Katalog vyšel za laskavé finanční podpory města Rýmařova a sponzorů RD PROJECT & PARTNERS s. r. o.

Úvodní text katalogu: 

Po Romanu Karlovi s Adamem Rybkou a Miloslavu Požárovi s Lubošem Tesařem se v Galerii Octopus rýmařovského muzea představují další DVA autoři – Pavel Mereďa a Antonín Mikšík, kteří rovněž patří do okruhu výtvarníků Spolku OCTOPUS; oba dokonce stáli u jeho založení. Od osmdesátých let minulého století se účastnili nonkonformních aktivit, např. legendárních Uničovských parků, a byli členy VSUV (Volného sdružení uničovských výtvarníků), jež v roce 1986 podnítilo rýmařovské přátele k založení vlastního KAV (Klubu amatérských výtvarníků), po roce 1992 transformovaného ve Volné sdružení výtvarníků Octopus. Pavel Mereďa i Antonín Mikšík se po zániku VSUV přirozeně stali členy rýmařovského okruhu, s nímž nadále aktivně spolupracují a vystavují.

Jejich první společná výstava v Rýmařově se uskutečnila před osmadvaceti lety. Byla to teprve druhá výstava v nově založené Galerii Octopus čerstvě obnoveného rýmařovského muzea. I nyní nás autoři – tehdy třicátníci, dnes již šedesátníci – vedou po cestách a stezkách do svých snů a představ, zavádí nás na místa, kterými prošli a poznamenali je svými skutky – tu štětcem, tam rydlem, zde zase dlátem či fotoaparátem.

Pavel Mereďa ve své části výstavy nazvané Sny a skutky prezentuje výběr z malířské, grafické a sochařské tvorby. V olejových kompozicích dominuje ostrá, místy až agresivní barevnost nesoucí symbolický význam a deroucí se k divákovi zvláště ve vypjatých námětech všudypřítomného nebezpečí a ohrožení. To často číhá pod svádivým povrchem (Krakouš) nebo je jeho nositelem přímo ženský prvek (Noční hlídka, Kudlanka Blanka). Své snové vize autor čerpá z vnitřního prožitku lidské psýchy; vize v něm zrají jako květy fuchsie, jež se po prožité slasti dosažené dotykem čmeláčího sosáčku osvobozují a žijí dál svým životem (Fuchsie). V monochromních a klasičtěji pojatých suchých jehlách a mezzotintách se projevuje autorova vášeň pro linii a kresbu při zachycení nadčasových témat lidského života – neúprosnosti času a smrti. V pískovcových sochách stylizovaných figur s průhledy do vnitřního světa naopak dosahuje lyrického tónu a zklidnění (Objetí).

Pro tvorbu Antonína Mikšíka je příznačná fotografie, kterou zaznamenává převážně své Cesty, jak zní i název výstavy. Jako vášnivý cestovatel po pádu železné opony navštívil přes čtyřicet zemí pěti světadílů. Z Paseky, obce na rozhraní Hané a Nízkého Jeseníku, kde žije od roku 1988, zamířil do Sýrie, Libanonu, Jordánska, Indie, Mexika, Guatemaly, Belize, Kambodže, Thajska, Peru či Bolívie. Z cesty se pokaždé vrací se snímky a také s cestovatelskými poznámkami, jež posléze zpracovává a vydává samizdatem. Posledních pět zásadních výprav vydal ve svém nakladatelství Hïnek von Passek v působivé publikaci Putování, v níž psané slovo doprovázejí černobílé fotografie.

Snímky na výstavě jsou barevné, někdy solitérní, někdy z nich autor sestavil dvojice příbuzných námětů (např. Hooligans, Proměna, Přímořské imprese), jež se vzájemně rozvíjejí a posilují. Zdánlivě banální životní situace dokáže autor vystihnout s humorem a nadhledem. Jako absolvent opavského Institutu tvůrčí fotografie navazuje na formulaci celoživotního tématu Jindřicha Štreita „Vesnice je svět“ svým heslem „Svět je jedna vesnice“.

Výstava další „octopusácké“ DVOJICE přináší zastavení nad tvorbou dvou odlišných výtvarníků s rozdílným pohledem na svět, přesto dlouholetých přátel. Antonín Mikšík nás svými snímky zavádí do exotických krajin, které mu nabízejí více podnětů a námětů než „civilizované“ země plné blahobytu a technokracie. Pavel Mereďa nás zase od povrchu odklání k temné stránce lidského bytí a prožívání. Výstava tak odráží bipolaritu lidské existence a jejího zápasu na tomto světě.

Michal Vyhlídal