ČESTMÍR SUŠKA: Z GALERIE VEN A ZPÁTKY, 29.6.-30.8.2024
Prázdninovou sezónu v Galerii Octopus rýmařovského muzea zahájilo otevření výstavy soch, kreseb a rezotisků významného českého sochaře Čestmíra Sušky v sobotu 29. července. Výstavu zahájila kurátorka a historička umění Daniela Kramerová za přítomnosti autora a hojné účasti veřejnosti.
Sochař, kreslíř a grafik Čestmír Suška (*1952) se řadí mezi nejvýznamnější současné české umělce, hojně vystavující v tuzemsku i v zahraničí. Pro svůj jedinečný výtvarný jazyk je jeho dílo zcela nezaměnitelné a lehce rozpoznatelné. Rýmařovskou výstavu autor s kurátorkou Danielou Kramerovou zaměřili na jeho tvorbu ve veřejném prostoru, z toho důvodu výstavu nazvali Z galerie ven a zpátky.
Přes léto se člověk se Suškovým dílem ve veřejném prostoru může setkat na několika místech, nejblíže v Litomyšli nebo přímo v Rýmařově, na jehož náměstí byla po dobu konání výstavy nainstalována kovová plastika Hvězda naděje. O té se autor vyjádřil takto: „Tuto sochu jsem vytvořil v době, kdy mi došlo, že všechny ty vzory, které vyřezávám do cisteren, vypadají stejně jako skryté struktury hmoty, z níž jsme stvořeni nejenom my, ale i celý náš svět. A tak jsem začal z další cisterny vyřezávat Hvězdu naděje. Vypadá trochu jako krakatice vylovená z hlubin oceánu. Na čele má vypálenou velkou bílou hvězdu. Říká se, že naděje umírá poslední, ale věřím, že je tu s námi už od okamžiku stvoření.“
V citaci autor zmiňuje vše podstatné pro svou tvorbu. Absolvent oboru sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1974–1980 se záhy stal spoluorganizátorem prvních, částečně undegroundových uměleckých výstav mimo oficiální galerijní prostory. Na přelomu 80. a 90. letech spoluzaložil skupinu výtvarníků Tvrdohlaví (z jejich členů v Rýmařově již vystavovali S. Diviš, P. Nikl a F. Skála) a Výtvarné divadlo Kolotoč, prezentující avantgardní tanečně-obrazové performence. S díly Tvrdohlavých se mohli Rýmařované setkat na výstavě organizované v Sovinci Jindřichem Štreitem na začátku 90. let.
Ve své prostorové tvorbě se autor od rezidenčního pobytu v americkém Vermontu v roce 2005 začal zabývat „hledáním zásadních principů organizace formy a tvarové hře blízké ornamentálním postupům,“ přičemž termín „ornament“ autor zavrhuje. Ornamentální hra totiž zůstává pouze na povrchu, zatímco Suškovi jde především o „reflexi kulturních a přírodních kódů,“ jak zdůraznila historička umění Daniela Kramerová. Ty autor navrhuje a nejčastěji svařuje z kovu či vyřezává do již vytvořených tvarů malých, větších i monumentálních cisteren, bojlerů a nádrží, které defacto recykluje přetvořením v umělecké dílo. Oranžové a hnědavé zbarvení rzi (která z nejasných důvodů umění neznalou veřejnost tak popuzuje, přitom jde o přirozenou barevnost materiálu, často využívanou v současné architektuře) nebo původní nátěr objektu autor zásadně zachovává na zdůraznění starobylosti perforovaného uměleckého objektu. Desítky těchto děl momentálně zdobí krajinný či veřejný prostor českých a moravských měst, jak se může návštěvník přesvědčit na fotografiích vystavených spolu s keramickými, kovovými či laminátovými modely v malém sále galerie. Velký sál opanují ukázky z volného cyklu Rezavých květů, z nichž ty prostorové, kovové, rezavé a perforované doplňuje cyklus velkých rezotisků, vzniklých otištěním rezavé stopy na papír. Dílo po díle může návštěvník procházet s originálním plánkem navrženým a nakresleným samotným autorem. Z výstavy si rovněž může odnést skládaný katalog. To vše do 30. srpna.
Městské muzeum Rýmařov a Galerie Octopus děkují za pomoc a podporu při realizaci této výstavy: Aleši Hnátovi, Romanu Karlovi, Stanislavu Juřenovi (STANSPED), Tomáši Králíkovi, Jiřímu a Blance Karlovým, Zdence Nesetové, Lucii a Daliboru Kamenským, Městským službám a městu Rýmařovu.
Michal Vyhlídal
Rýmařovský horizont 7/2024