?> Exponát měsíce
Muzeum Rýmařov

 

Městské muzeum Rýmařov,

příspěvková organizace

nám. Míru 6

Rýmařov 79501

tel.: 554 254 382
IČ: 75037947
email: muzeum@inforymarov.cz

Otevírací doba:


pondělí a státní svátky zavřeno

úterý - pátek  9 - 12  13 - 17

sobota           9 - 12  13 - 16

neděle                     13 - 16

 







logo-rh.jpg - 295.04 Kb

Exponát měsíce PDF Tisk Email
Čtvrtek, 27 Únor 2014 13:48

prosinec 2016

Exponát měsíce prosinec - betlémová figurka anděla (19. století)

Pro čas vánočních svátků jsme jako exponát měsíce příhodně vybrali betlémovou figurku anděla, která s menším souborem dalších postaviček reprezentuje fenomén lidového betlémářství na Rýmařovsku (podrobně pojednáno v RH 22/2014). Bylo zjištěno, že v 19. století v Rýmařově fungovalo na devět dílen, které vyráběly a zásobovaly místní i přespolní rodiny betlémy, které spolu se svatými obrázky nemohly ve světnicích ve vánočním období chybět. Smysl stavění betlémů nepředstavoval pouze rodinný zvyk, nýbrž samozřejmě souvisel s křesťanskou zbožností, a to být součástí vánočního mystéria narození Ježíše Krista v Betlémě. Onen zázrak zvěstoval anděl, který se nečekaně zjevil pastýřům (Lk, 2,8 – 18). Postavička tohoto žehnajícího anděla se nachází ve stálé expozici rýmařovského muzea. Vyřezána je pravděpodobně z lipového dřeva a malována temperovými barvami.

Chcete-li se potěšit dalšími artefakty tohoto typu, zavítejte se podívat na betlém v kostele sv. Michaela či na náměstí, kde u vánočního stromu stojí originální a vlastně logická interpretace Panny Marie zatím ještě v očekávání spolu s Josefem z výtvarné dílny ZUŠ Rýmařov (pod vedením Šárky Lupečkové). Charakter uměleckořemeslné výroby vykazují také loutky všemožných kašpárků, které jsou ze sbírek chrudimského loutkářského muzea představeny na výstavě v rýmařovském muzeu.

 

Krásné Vánoce nejen s muzejními exponáty Vám přeje Městské muzeum Rýmařov.

 


 

listopad 2016

Exponát měsíce listopad - Václav Kovář - Rýmařov (2. pol. 50. let 20. století)

Učitel a malíř Václav Kovář (1900-1957) je rýmařovským pamětníkům dobře znám. Spousta Rýmařovanů na něj vzpomínají jako na pana učitele výtvarné výchovy, který je brával malovat přímo do plenéru. Někteří měli dokonce tu čest navštívit malířův ateliér v bytě na Gottwaldově (dnes Radniční) ulici. Nemálo rýmařovských domácností zdobí Kovářovy krajinomalby či zátiší, z nichž některé byly představeny na výstavě v galerii Pranýř v únoru letošního roku (RH 3/2016). Vlastníci Kovářových obrazů tehdy ochotně svolili k zapůjčení a vystavení svých pokladů. Ne všechny se však do limitovaného prostoru Pranýře mohly vejít. Z toho důvodu muzeum naplánovalo na listopad „Kováře 2“, který představí obrazy ze soukromé sbírky paní Hany Bezděkové, manželů Bordovských, manželů Drexlerových, paní Jarmily Nesrstové, paní Danuše Rezákové a pana Vladimíra Stanzela. Stejně jako předchozím vypůjčitelům i jim rýmařovské muzeum vyslovuje velké dík.

Jelikož je tento prostor vyhrazen pro muzejní exponát a vzhledem k načatému tématu jsme úmyslně vybrali krajinomalbu Václava Kováře, která vítá návštěvníky ve foyer muzea. Vedle Schmidtovy veduty Rýmařova z roku 1693, nejrůznějších pohledů na město anonymních fotografů a veduty Jaroslava Němce a Miloslava Marka visí Kovářova rozměrná malba – pohled na Rýmařov ze Stráně pravděpodobně ze začátku 50. let minulého století (Kovář žil v Rýmařově v letech 1946 až 1957; více v RH 22/2015). Na obraze vidíme město ještě bez nové zástavby, kterému vévodí hlavní dominanty města – zprava kostelní a radniční věže, směrem do centra obrazu budova dnešní polikliniky, v pozadí můžeme zpozorovat i věžičku klášterního kostela Panny Marie Lourdské, jenž padl za oběť minulého režimu. Panorama vlevo završují i komíny tehdy postavené teplárny. Kovář byl hlavně malířem krajiny, proto i v tomto pohledu na město převládá krajinná složka (louky, lesy, hory) s bohatě promalovaným nebem.

 

Přijďte se podívat nejen na tento obraz ve stálé expozici muzea, ale zejména na komorní výstavu Václav Kovář 2 (ze soukromých sbírek), která v galerii Pranýř potrvá do 24. listopadu.

 

 

říjen 2016

Exponát měsíce října - neogotická vitraj neznámého autora (2. pol. 19. stol.)

Slovo vitraj pochází z francouzského pojmu le vitrail a označuje se jím skleněná výplň složená z různě velikých barevných či malovaných skel. Sklíčka jsou zdobená nejrůznějšími ornamentálními,  florálními či figurálními motivy a jsou zasazena do olověných pásků, které proti světlu vytváří kontury.

Exponátem měsíce října je neogotická vitraj z 2. poloviny 19. století, která je vystavena ve foyer Městského muzea Rýmařov. Pochází z dnes již nefungující zámecké kaple původně zasvěcené sv. Hiláriovi a sv. Floriánovi. Kaple byla zbudována v přízemí severního křídla zámku v období baroka za majitelky panství Marie Arnoštky, hraběnky z Dietrichsteina a jejího manžela Aloise Tomáše Raimunda Harracha. V průběhu 19. století s příchodem historismu došlo k její neogotické úpravě, při které vznikly i nové výplně oken.

Ve středu čtvercové vitraje je za pomocí černé malby na rudém skle namalovaná květina se čtyřmi okvětními listy, kterou lemuje kruh ze žlutého skla dělený olověnými páskami na čtyři části. Z tohoto kruhu vychází čtyřlist z modrého skla, jehož každé části dominují palmety orámované sytou černou konturou. Čtyřlist obíhá pruh čirého skla, následně hnědého skla a ukončuje jej pruh čirého skla.

 

Účinek vitraje je nejpůsobivější, když jí prochází sluneční světlo, které dá vyniknout všem jejím barvám. Zatímco venku své tóny právě rozehrává podzim, vitraj nabízí kouzlo barev po celý rok. Přijďte si ji prohlédnout do muzejní expozice.

 


 

září 2016

Exponát měsíce září - zarámovaná fotografie Ferdinanda Flemmicha spolu s ostatními poslanci Moravského zemského sněmu (1896)

Výstava s názvem Sudety-ztracený domov (Odsun Němců z Rýmařovska), která se v Městském muzeu Rýmařov koná od 1. do 27. září, pojednává o předválečném životě zdejšího německého obyvatelstva. V souvislosti s tím může návštěvníkům jako dobová ilustrace velmi dobře posloužit zarámovaná fotografie Ferdinanda Flemmicha společně s ostatními poslanci Moravského zemského sněmu z roku 1896, jež má své místo ve stálé expozici muzea – F. Flemmich je ve druhé řadě druhý zleva.

Jmenovaný továrník se koncem 19. století zapojil do vysoké politiky. V doplňovacích zemských volbách, poté co rezignoval poslanec Eduard Kessler, byl v roce 1892 zvolen do Moravského zemského sněmu, za kurii městskou, obvod Uničov, Rýmařov. Mandát zde obhájil i v řádných zemských volbách o čtyři roky později. V letech 1892 a 1896 se uvádí jako německý liberální kandidát, tedy uchazeč za tzv. Německou pokrokovou stranu navazující na ústavověrný politický proud s liberální a centralistickou orientací.

 

S potomstvem Ferdinanda Flemmicha, zejména pak s jeho vnučkou paní Anneliese Olbrich, navázalo naše muzeum v letošním roce kontakt, na jehož základě mohou být ověřeny, upřesněny a doplněny údaje k historii rodu Flemmich (tedy i ty, které jsou uvedeny v tomto příspěvku), také k období závěru 2. světové války a odsunu místních Němců.

 

 


srpen 2016

Exponát měsíce srpna - dvojhlavý císařský orel (50. -60. léta 19. století)

Ve stálé expozici Městského muzea Rýmařov je zavěšen dřevěný znak v podobě dvojhlavého císařského orla, jenž byl umístěn nad vchodem do budovy rýmařovského okresního soudu (soudní okres tady fungoval od 50. let 19. století) do roku 1867, tedy před zřízením politického okresu (1868). V nápisu k. k. Bezirksgericht, který se na něm nachází, zkratka k. k. znamená kaiserliche königliche, v překladu císařsko-královský. Po rozdělení habsburské monarchie (1867) na Rakousko-Uhersko se psalo k. u. k. (kaiserliche und königliche), tzn. císařský (Rakousko) a  královský (Uhry) soud. Sídlo soudu se v minulosti nacházelo na dnešní třídě Hrdinů (dříve Bahnhofstrasse) a posléze bylo přesunuto na nynější ulici Julia Sedláka (původně Realschulgasse).

V roce 1949 byl Rýmařov začleněn do Olomouckého kraje. Následně však přišel o postavení okresního města a téměř celé území okresu Rýmařov se stalo součástí okresu Bruntál (1960), tehdy jednoho z největších v republice, v současnosti spadajícího pod Moravskoslezský kraj.

 

 

červenec 2016

Exponát měsíce července - ornát barokního typu (1. pol. 20. století)

Na den 28. června připadá výročí narození významné, (nejen po celém Rýmařovsku) oblíbené a často vzpomínané osobnosti – Mons. ThDr. Františka Vaňáka, který se narodil právě před 100 lety. Městské muzeum z toho důvodu knězi Vaňákovi věnuje vzpomínkovou výstavu v galerii Pranýř. Návštěvníci si však mimo dočasně vystavené exponáty mohou prohlédnout také sbírku církevních brokátů, jež je představena ve stálé expozici muzea. Součástí tohoto celku jsou totiž také tři svrchní liturgická roucha, která při bohoslužbách nosil František Vaňák. Jedná se o luxusní církevní textilie zdobené většinou ornamentálními, florálními či zoomorfními výšivkami, symbolizujícími nejrůznější křesťanské reálie. Jako exponát měsíce července jsme však vybrali ornát barokního typu s vyšitým motivem figurálním – zadní strana ornátu nese z mraků vystupující polopostavu žehnajícího Krista na hrudi s umístěným planoucím srdcem. Z dálky výjev působí jako malba, při bližším zkoumání však zjistíme, že se jedná o velice kvalitní a mistrně provedenou výšivku z barevných, stříbrných a zlatých nití. Výšivkami ze zlata a stříbra na církevních paramentech byla vyhlášena místní textilní firma Flemmichů, jež s největší pravděpodobností zhotovila i toto roucho. Ornát barokního typu pak odkazuje ke střihu, kdy rukávy ornátu jsou zkráceny do co nejkratší velikosti. Přijďte se na tento uměleckořemeslný kousek podívat, stejně jako na připomínku čestného občana Rýmařova, laskavého a tolerantního kněze, metropolitu moravského a prvního porevolučního olomouckého arcibiskupa, pana Františka Vaňáka.

 


 

 

červen 2016

Exponát měsíce června - pamětní deska (před 1908)

Do neděle 26. června si můžete v městském muzeu prohlédnout výstavu k 70. výročí založení českého gymnázia v Rýmařově. Hlavní sál Galerie Octopus je doslova přeplněn nejrůznějšími kuriozitami ze školního prostředí, které byly po mnohaletém netečném polehávání na půdě či ve skříních kabinetů formou dočasné expozice vytaženy na světlo. K těmto podivnostem by bylo možné zařadit také červnový muzejní exponát, jenž je zapsán do muzejních sbírek a vystaven ve stálé expozici v chodbě vedoucí k velkému výstavnímu sálu.

Jde o mramorovou desku s vysekaným a pozlaceným nápisem: „Zur Erinnerung / an das / 60 jähr. Regierungs-Jubiläum / Seiner Majestät / KAISER FRANZ JOSEF I.“ Deska byla tedy zhotovena k 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I. a původně visela na rýmařovském tehdy ještě německém sedmiletém vyšším reálném gymnáziu, které sídlilo v budově dnešní základní školy na Jelínkově ulici 1.

 

Samotný artefakt není tolik zajímavý jako jeho anabáze. Po vzniku republiky v roce 1918 byla deska před zničením protihabsbursky naladěnými Čechy zachráněna tím, že byla v budově školy zazděna a zůstala zde skryta i před německými nacisty během druhé světové války. Objevena byla (spolu s bustou Josefa II.) během oprav školy v sedmdesátých letech. Nyní tato mramorová deska – doklad kultury předrepublikového a německého obyvatelstva – doplňuje stálou expozici a aktuální výstavu. Přijďte se na ni podívat. A nejen na ni.

 

květen 2016

Exponát měsíce května - kopie veduty Rýmařova, 19. století

Ve stálé expozici Městského muzea Rýmařov visí olejomalba o rozměrech 52x35 cm zachycující podobu Rýmařova z konce 17. století. Jedná se o volnou kopii zatím neznámého autora, která je inspirovaná kolorovanou kresbou na úvodní straně městské matriky. Autorem této první veduty města je rýmařovský děkan Matyáš Leander Eusebius Schmidt, následovník známého faráře Jiřího Františka Pabsta. Veduta z roku 1693 sloužila jako předloha několika malířům, svou formou a malířským rukopisem se ale jednotlivá díla od sebe liší. Schmidtova veduta byla v minulosti hojně kopírována a reprodukována nejrůznějšími zobrazovacími technikami. Velmi zdařilou kopií je veduta Prof. Antona Stelzla z roku 1917, na které jsou, stejně jako na originále, významné budovy označeny velkými tiskacími písmeny, které odkazují k německému popisu v pravém dolním rohu kresby. Trochu jiné vizuální podoby dosahuje druhá kopie neznámého autora, kterou podle malířského stylu můžeme zařadit do 19. století. A právě tato olejomalba visí ve stále expozici rýmařovského muzea. Z malířova hladkého rukopisu je zřejmé, že měl zálibu v detailním provedení.

 

V levém dolním rohu je zachycen původní vzhled kaple V Lipkách před barokní přestavbou, která byla provedena v roce 1710 stavebním mistrem Friedrichem Hößlerem. Střednímu plánu dominuje čtvercové náměstí s radnicí, sochou Panny Marie Immaculaty, pranýřem a nádrží na vodu. Přilehlé ulice kolem náměstí jsou lemovány původní zástavbou s domy se sedlovými střechami. Město je obehnáno hradbami se čtyřmi vstupními bránami. Veduta zachycuje i dnes zaniklou barokní kapli sv. Josefa (naproti dnešnímu hotelu Praděd) či zaniklý městský hřbitov (na místě dnešního parkoviště před SVČ Rýmařov). Pokud byste měli zájem se o jednotlivých památkách našeho města dozvědět více, srdečně Vás za celé rýmařovské muzeum zvu na prohlídky městem Rýmařov, které se budou konat každou středu od května až do září.

 

duben 2016

Exponát měsíce dubna - břidlicová pamětní deska, 19. století

V galerii Pranýř Městského muzea Rýmařov je stále umístěna břidlicová pamětní deska, která byla od 8. do 30. března letošního roku jedním z exponátů výstavy s názvem Cechy a spolky Rýmařovska v proměnách času. Doslovný překlad do češtiny německého nápisu na uvedené desce zní: „Váženému Okresnímu učitelskému spolku v Rýmařově zasílá tuto sbírku, jako nepatrné znamení své trvající úcty a svého vděku, jeho čestný člen Joh. Heinr. Rössner“ Dnes máme povědomost o tom, že jmenovaný Johann Heinrich Rössner odevzdal zmíněnou nejmenovanou sbírku Okresnímu učitelskému spolku, který vznikl v roce 1875, jako dík za péči učitelů v době jeho školní docházky. Rovněž víme, že v Rýmařově od roku 1868 existoval místní učitelský spolek. Oba spolky se staly důležitými součástmi zdejšího spolkového života, jenž v minulosti nebyl zanedbatelný. I nyní jsou spolky významnou složkou společenského dění Rýmařovska.


 

březen 2016

 

Exponát měsíce března – velikonoční řehtačka, konec 19. století

 

Zajdete-li se podívat na březnovou výstavu Městského muzea Rýmařov zdobených vajíček Kraslice, během cesty z malého sálu galerie Octopus do velkého nemůžete minout ve stálé expozici vystavenou velikonoční řehtačku. Nejedná se však o řehtačku rozměrů, na jaké jsme u těchto předmětů kolem velikonočních svátků zvyklí. Vystavený exponát má na výšku téměř metr a půl, na šířku pak padesát centimetrů. Dřevěná obří řehtačka pochází z kostela sv. Maří Magdalény v Horním Městě, z jehož kostelní věže se v období vždy od Zeleného čtvrtka, kdy všechny zvony v zemi „uletěly“ do Říma, řehtalo, čili svolávalo na bohoslužbu. Dnes se tato tradice stále udržuje živá, například ve Velkém Meziříčí, kde se ve velikonočním období řehtá z kostelní věže sv. Mikuláše. Letos Velikonoce připadly na poslední březnový víkend, přijďte se proto na ně naladit výstavou kraslic v rýmařovském muzeu, která bude k vidění do 30. března, nebo si zajděte prohlédnout hornoměstskou obří řehtačku ve stálé expozici.

 


 

únor 2016

Exponát měsíce února – Pieta, konec 18. století

Exponátem měsíce února je sousoší truchlící Panny Marie nad tělem mrtvého Krista sňatého z kříže od neznámého řezbáře. Dřevěná plastika pocházející z 18. století se původně nacházela v kostele sv. Marie Magdaleny v Horním Městě, odkud byla později přemístěna do stálé expozice Městského muzea Rýmařov, kde je dodnes k vidění. Pro zobrazení tohoto typu se ustálil pojem pieta. Vychází ze scényOplakávání, která následuje hned po Snímání z kříže, kdy tělo mrtvého Ježíše Krista bylo sňato, položeno na kamenný kvádr, jež připomínal oltář a oplakáváno P. Marií, sv. Janem Evangelistou a Marií Magdalenou, později došlo k osamostatnění postav matky a syna. Scéna je součástí Pašijového cyklu (passio - utrpení).

Pieta je vytesaná z jednoho kusu dřeva, vydlabaná, tudíž nestála v prostoru, ale přiléhala ke stěně. Sousoší bylo polychromováno, odstíny modré, červené a bílé se nacházejí na šatech P. Marie a na bederní roušce Ježíše Krista. Žena je oděná do dlouhého šatu a zahalená pláštěm, který je v dolní části tvořen mísovitými záhyby. Její nepřítomný pohled zachycuje vnitřní utrpení, matky, která je osamocená při ztrátě svého jediného syna. Tělo Krista, jež bylo právě sňato z kříže, je velice expresivně znázorněné, zakloněná hlava s mírně pootevřenými ústy, vypínající se hrudník s hlubokou ránou po Longinově kopí, dlaně a chodidla se známkami po hřebech, jimiž bylo přibito ke kříži.

Zobrazení horizontální piety (zpodobení P. Marie, na jejímž klíně spočívá tělo Ježíše Krista ve vodorovné poloze) se objevuje od druhé poloviny 14. století. Nejznámější zachycení tohoto motivu vzniklo rukou italského renesančního sochaře Michelangela Buonarrotiho (z konce 15. stol.), nachází se v bazilice sv. Petra ve Vatikánu a prostřednictvím kreseb a grafik se kompozice sousoší šířila dále a je možné, že inspirovala i lidového sochaře této hornoměstské piety.


Lit.: James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha-Litomyšl 2008, s. 355-356.

 

 

leden 2016

Exponát měsíce ledna – Hřbitovní kaple v Rýmařově, fotografie Jaroslava Němce, 60. léta 20. stol.

 

 

 

Ve stálé expozici Městského muzea Rýmařov visí černobílá fotografie rýmařovského fotografa, pedagoga a učence Jaroslava Němce (1906 – 2004), na které zachytil obřadní kapli městského hřbitova v nádherné zimní náladě. Kromě vystižení poeticky romantické atmosféry má fotografie také cennou výpovědní hodnotu. Zachycuje totiž hřbitovní architekturu ve své původní podobě z prvního desetiletí minulého století. Vidíme, že čelní stěna kaple je rozdělena bazilikálním způsobem na tři půlkruhové vstupy. Fasáda je také bohatě zdobena pseudobarokními ornamenty (mohutné klenáky, festony) se secesní stylizací. Okraje štítu prolamující mansardovou střechu zakončují stylizované voluty, které bychom našli na centrálním kříži hřbitova či budově tělocvičny na Hornoměstské ulici. Z této bohaté plastické výzdoby kaple se do dnešních dnů dochoval pouze kovový kříž s kruhovou svatozáří ve štítu. Plastický dekor byl za minulého režimu osekán, fasáda „srovnána“ pověstným břízolitem, prostřední a pravý vstup zazděn. Hřbitovní kaple tak bohužel ztratila svůj původní monumentální, honosný a zejména symetrický vzhled. Ten již můžeme obdivovat pouze na dochované fotografii Jaroslava Němce, jehož výstavu k jeho 110. výročí narození naplánovalo rýmařovské muzeum v galerii Pranýř na měsíc duben.

 

f909 j. nmec.jpg - 188.53 Kb

 

 

 

 

 

prosinec 2015

Exponát měsíce prosince – původní rozhledna na Pradědu, 20. stol., model pana Kurta Bartoňka

 

 


V místnosti ve stálé expozici Městského muzea Rýmařov, která především pojednává o geologii jižního Jesenicka, se nalézá model původní rozhledny na Pradědu od pana Kurta Bartoňka. Tuto rozhlednu nechal postavit v letech 1904 – 1912 Moravskoslezský sudetský horský spolek (německy Mährisch-Schlesischer Sudetengebirgsverein, MSSGV). Na počest tehdy panujícího rodu byla nazvána Habsburgwarte (Habsburská věž). Nacházely se v ní např. meteorologická stanice, restaurace a pohostinské pokoje. Nejvyšší patro sloužilo k rozhledu do krajiny. V roce 1938 změnila název na Adolf-Hitler-Turm. Po válce se pak v květnu 1959 zřítila. Její věrná napodobenina stojí od roku 2004 v Německu v Durynském lese na hoře Wetzstein u Lehestenu (okres Saalfeld-Rudolstadt).

 

Lit.: Mgr. Jiří Karel, Průvodce muzeem v Rýmařově, 2014.

 

 

 

 

 

 

 

listopad 2015

Exponát měsíce listopadu – sklomalba Panna Marie Pomocná, 19. stol.

 

 

 

Exponátem měsíce listopadu je lidová malba na skle s vyobrazením Panny Marie Pomocné. Pro tento druh malby na skleněné tabulce se odborně užívá pojem podmalba. Hlavními tvůrci podmaleb byli místní malíři bez uměleckého školení, kteří si touto činností zkracovali zimní měsíce a posléze své práce prodávali na trzích.

Ikonografický typ zobrazení pochází z řeckého termínu Eleusa nebo také Panna Maria milostiplná či něžně milující. Kompozičně je inspirováno olejomalbou Panny Marie Pasovské od Lucase Cranacha st. (1472-1553). Originál, který byl vytvořen okolo roku 1537, bychom dnes nalezli v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku, kde je uctíván od roku 1625. Po tomto roce se jeho kopie šířily prostřednictvím grafik po celé Evropě.

Polopostava Panny Marie s Ježíškem je lemována jednoduchou architekturou, složenou ze dvou sloupů, které vyzdvihují baldachýn ukončený rostlinným dekorem. Nejdříve autor vyrytím vytvořil kontury architektury, a posléze se věnoval ústřední malované scéně – matce a dítěti, jež je v dolní části označena S. Maria Hilf. Panna Marie zahalená do tmavomodrého roucha se zlaceným pláštěm, na němž jsou znatelné zbytky červené polychromie, přidržuje svého syna. Ježíšek má pravou nožku přehozenou přes matčinu levou ruku, svou tvář tiskne k jejímu líčku a rukama se dotýká jejího obličeje. Zajímavé je užití zlatých odstínů na plášti ženy a svatozářích obou postav, a také zrcadlící se skleněná tabulka, jejíž vlastnost odrazu byla anonymním autorem využita tak, že se v ní divák vidí. Vyobrazení madony s dítětem se hojně kopírovalo za použití různých technik. Mohli byste jej naleznout i v našem okolí, např. v kostele sv. Máří Magdalény v Horním Městě.


Lit.: Jiří Černý, Kult milostných mariánských obrazů ve výtvarném umění. Nástin nejčastěji zobrazovaných ikonografických typů na jižní Moravě, in: O křesťanské výtvarné kultuře, Brno 2006, s. 82. Michal Vyhlídal, Lidové malířství na skle, Rýmařovský horizont, č. 22, 2014.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

říjen 2015

 

Exponát měsíce října – socha sv. Jana Nepomuckého, poč. 19. stol.

Pravděpodobně na počátku 19. století byla z lipového dřeva zhotovena socha patrona mlynářů, vorařů, lodníků a zpovědníků – svatého Jana Nepomuckého, kterou si můžete prohlédnout ve stálé expozici Městského muzea Rýmařov. Polychromovaná plastika je dílem anonymního lidového řezbáře. Světec původně v pravé ruce držel knihu či krucifix. Tento atribut se však na rýmařovské soše nedochoval. Zvláštní je počet sedmi hvězd na svatozáři, poněvadž se tradičně zobrazovalo hvězd pět – pět zářících světel či hvězd, které poukázaly na Janovo tělo, jež bylo poté z řeky vyloveno. Jeho mučednická smrt svržením z Karlova mostu a utopením v řece Vltavě je nanejvýš známá. Málokdo však ví, že ač byl Jan z Nepomuku prohlášen za svatého v roce 1729, jeho první sochařské vyobrazení (poprvé na Karlově mostě) pochází už z roku 1683. Od té doby se v českých zemích začaly hojně vztyčovat sochy svatého Jana Nepomuckého zejména u mostů. Oblíbenost tohoto světce na Rýmařovsku jistě potvrdí nejen kvalitní sochařské realizace ve veřejném prostoru okolních obcí (např. Stará Ves, Dolní Moravice, Horní Václavov, Břidličná, Horní Město aj.), nýbrž samotná přítomnost světcovy sochy na rýmařovském náměstí od Severina Tischlera z roku 1736, Handkeho oltářní obraz z roku 1729 v rýmařovském farním kostele či přímo celý boční oltář sv. Jana Nepomuckého dílny Davida Zürna z let 1715-17 v kapli V Lipkách.

 

 

 

 

 

 

září 2015

 

Exponát měsíce září – zvon z kaple v Růžové, 1843


V rámci stálé expozice Městského muzea Rýmařov se nachází zvon z kapličky v osadě Růžová (založena v polovině 18. stol. Růženou z Harrachu), jež zanikla po roce 1945. Tento dar zbohatlého rýmařovského rodáka J. Münzbergera a dílo olomouckého zvonaře L. F. Stankeho z roku 1843 je posledním pamětníkem obce s dvěma sty obyvatel. Sídliště bylo doslova rozebráno na cihly, z nichž většina skončila až na východním Slovensku. Zvon zachránil před ukradením Mons. ThDr. František Vaňák, rýmařovský farář v letech 1951 – 1989, poté arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Lit.: Mgr. Jiří Karel, Průvodce muzeem v Rýmařově, 2014.

 

 

 

 

srpen 2015

 

Exponát měsíce srpna – první rakouská zadovka, Rýmařov 1873 - 1876

 

Ve vitríně pojednávající o válečnictví, která je součástí stálé expozice Městského muzea Rýmařov, se nachází puška zadovka – první moderní puška rakouské armády (systém Werndl). Jejími konstruktéry byli Josef Werndl (1831–1889, jeden ze zakladatelů světoznámé zbrojovky ve Štýru, jež se v roce 1869 přeměnila na akciovou společnost) a Čech Karel Holub (1830–1903, který pak ve zmíněné zbrojovce zastával místo ředitele). Sestávala z otočného závěru, jehož osa ležela pod nábojovou komorou a vnější kohout byl umístěn na zámkové desce na pravé straně (pozdější varianty ho měly na vnitřní stěně zámku). Tato zbraň byla v roce 1867 vybrána někdejší komisí pro zadovky (Hinterladungs-Gewehr-Kommission) pro zavedení do rakouské armády. Stalo se tak v důsledku porážky ve válce s Prusy (r. 1866), ve které se projevila převaha pruských pušek nad rakouskými především v rychlosti nabíjení. Zatímco zasunutí náboje do pruských zadovek probíhalo rychle, Rakušané museli své předovky zdlouhavě naládovat. Přestože jednoranové pušky systému Werndl později nahradily opakovačky Mannlicherovy konstrukce, z výzbroje rakouské armády zcela nevymizely. Dostaly se i do výzbroje československé armády. Ještě během částečné květnové mobilizace v roce 1938 přidělovalo Ministerstvo národní obrany pušky Werndl sokolským organizacím.

 

Lit.: Mgr. Jiří Karel, Průvodce muzeem v Rýmařově, 2014.

 

 

červenec 2015

Exponát měsíce července – dřevěné formy na máslo, 19. stol.


Vitrína s předměty běžného života kultury 19. století stálé expozice rýmařovského muzea představuje dva exempláře vzácných ze dřeva vyřezaných forem na máslo. Poměrně unikátní je forma kruhového tvaru. Jak si můžeme všimnout, vybrané části dřeva vytváří ornamentální a rostlinný dekor s lidovým motivem srdce, slunce či hvězd. Jak můžeme o podomácku stlučeném, do těchto dekorativních forem vytlačeném másle přemýšlet? Nešlo pouze o výrobu a následnou spotřebu másla. Máslo se těmito formami ozdobilo, čímž bylo částečně povýšeno na esteticky příjemný výrobek denní spotřeby. Tímto způsobem mu byla také projevena úcta. – Tohle dnes jen stěží dokážeme pochopit a ocenit. V době nadbytku potravin, přeplněných supermarketů, do kterých chodíme nakupovat denně a ve kterých kupujeme másla po desítkách kusech (tedy jsou-li ve slevě), nezbývá na dekor, estetiku a úctu čas. Přijďte se tedy alespoň potěšit pohledem na předmět předminulého století, kterým máslo nebylo pouhým máslem.

 


červen 2015

Exponát měsíce června – sv. Kryštof s Ježíškem, lidová dřevořezba, poč. 19. stol.

 

 

Součástí stálé expozice rýmařovského muzea je drobná, lidová dřevořezba svatého Kryštofa. Kryštofa řezbář zobrazil tradičním způsobem jako vousatého muže nesoucího na svém levém rameni malého Ježíška. Zlatá legenda totiž vypráví příběh, kdy Kryštof, jenž na radu poustevníka začal přes řeku přenášet chudé a slabé, jedné noci přenášel dítě, jež ho každým krokem tížilo víc a víc. Dítě mu poté sdělilo, že je Kristem a že tedy nesl na ramenou tíži celého světa. Toto schéma v zobrazení svatého Kryštofa se stalo nejpoužívanějším, tedy do roku 1969, kdy byl sv. Kryštof pro svou nejistou historičnost odstraněn z katolického církevního kalendáře. Přitom se jednalo o jednu z nejpopulárnějších světeckých a mučednických postav. Věřilo se, že „kdokoli pohlédne na svatého Kryštofa, nebude v onen den jistě přemožen žádnou slabostí“, jak praví latinský překlad Kryštofova nápisu. Svatý Kryštof byl dlouho patronem cestujících a často byl zobrazován v nadměrné velikosti na fasádách budov, aby byl zdaleka viditelný. Rýmařovská dřevořezba drobných rozměrů pravděpodobně sloužila jako zajištění domácí ochrany a je dílem některého rýmařovského, zatím anonymního betlemáře.

 

 

 

 

Lit.: James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha-Litomyšl 2008.


květen 2015

Exponát měsíce května– faksimilie protokolu z čarodějnických procesů, 1668-1692

Protože máme za sebou magickou noc z 30. dubna na 1. května, noc spojenou s oslavou příchodu jara a pálením čarodějnic, i vybraný muzejní exponát tematicky i historicky souvisí s touto každoroční pohanskou událostí. Ono pojmenování – pálení čarodějnic – je totiž výsledkem inkvizičních procesů vrcholících zejména v 16. a 1. pol. 17. století. V českých zemích jsou čarodějnické procesy významně spjaty s nedalekým územím Šumperska a Jesenicka. A právě těchto událostí se týká vybraný muzejní exponát. Jedná se totiž o faksimilii protokolu z výslechu namířenému oním známým soudcem Jindřichem Bobligem z Edelštatu proti rýmařovskému faráři a odpůrci čarodějnických procesů Janu Františku Papstovi (Bapstovi). Ten byl přítelem šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, který kvůli svému nesouhlasu s procesy skončil na hranici. Farář Papst však s pomocí purkmistra a radních stihl z Rýmařova uprchnout neznámo kam. Jak zdůrazňuje pan Mgr. Jiří Karel, „díky statečnému knězi a jeho rychlé a rozumné reakci i moudrým radním byl Rýmařov uchráněn losinských a šumperských hrůz“. Přijďte si prohlédnout faksimilii dokumentu v části muzejní expozice o barokní kultuře.

Lit.: Mgr. Jiří Karel, Průvodce muzeem v Rýmařově, 2014.

 

duben 2015

Exponát měsíce dubna - portrét Wilhelma Ludwiga, litografie, po roce 1901

Exponát pro měsíc duben se nachází hned ve foyer muzea. Pravidelný návštěvník si jistě všimne, že se zde něco změnilo. Nejen, že se může procházet po novém koberci, ale omladila se trochu také stálá expozice. Jedna její část je věnována samotnému muzeu, jeho historii a osudům. Právě zde se také nachází exponát pro tento měsíc, portrét Wilhelma Ludwiga, významného občana města Rýmařova, mecenáše kultury a zakladatele městského muzea. Wilhelm Ludwig se narodil v Rýmařově 24. dubna 1853. Byl majitelem továrny na lněné zboží a v letech 1893–1896 také rýmařovským starostou. Za svého působení prosazoval modernizaci města, zasloužil se o rozvoj gymnázia, tkalcovské i zemědělské zimní školy. Prosazoval také vybudování železnice až do Šumperka. Byl členem státní rady, obecní rady, okresní školní rady, představitelem Německého kulturního spolku, Německého tělovýchovného spolku a dalších. Díky svému aktivnímu působení se stal čestným občanem Rýmařova. V roce 1901 založil městské muzeum, které podporoval a až do své smrti spravoval jako jeho stálý kustod. Společně s Karlem Bergerem také spolupracoval na vytvoření Geschichte der Stadt Römerstadt, rýmařovských dějin. Wilhelm Ludwig se v roce 1886 oženil s Wilhelminou Rotterovou, s níž měl pět dětí. Zemřel 29. listopadu 1943 v devadesáti letech.

 


 

březen 2015

Exponát měsíce března - náhrobní litinový kříž, 19. století

V Městském muzeu Rýmařov je během března k vidění velká výstava nafocených křížů celého Rýmařovska. S tímto fenoménem beze sporu souvisí také kříže náhrobní. Jeden z nich, litinový, je vystaven ve stálé expozici rýmařovského muzea. Pochází ze hřbitova ve Staré Vsi, kde se tyto neogotické artefakty v celku a dosud ještě zasazené v zemi dochovaly. Zatímco hlavní části zrestaurovaného muzejního exponátu (tělo ukřižovaného Krista, svatozář, rostlinné orámování tabulky a spodní postava pravděpodobně vzkříšeného Krista) zdobí celoplošné pozlacení, staroveské hřbitovní kříže jsou už značně zkorodované. Týká se to také podobných křížů z 19. století, jež se dochovaly na okolních hřbitovech, jmenovitě například v Rešově, Malé Štáhli či Bedřichově. Výroba náhrobních litinových křížů probíhala sériově. Z dochovaného množství lze proto vysledovat něco kolem pěti typů, lišících se od sebe nejen tvarem kříže a jeho dekorem, nýbrž i detaily jako postavou vzkříšeného Krista, bolestné Panny Marie či andílků, jež se objevují ve spodní partii. Nejbližší výroba se situuje do Mariánského údolí. Tyto památky, ať dochovány v jednotlivých kusech či celcích, představují dědictví po původním obyvatelstvu našeho kraje, měla by jim proto být věnována pozornost a dostatečná péče.

 

únor 2015

Exponát měsíce února - církevní brokát

 

 

 

Ve vstupním foyer Městského muzea Rýmařov je umístěna prosklená vitrína, která nově představuje průřez hlavními sbírkami muzea. Vedle středověké zásobnice tak stojí torzo renesanční kachle, blízko vinět z láhví janovické likérky svatý obrázek z 19. století a mnoho dalšího. Jelikož stálou expozici rýmařovského muzea tvoří bohatá část o textilnictví, v přehledové vitríně si můžete prohlédnout i vzorky nádherného církevního brokátu místní provenience. Zatímco exkluzivní výrobky textilního závodu Flemmichů a bratří Schielů byly protkávány zlatými a stříbrnými nitěmi, poválečný Brokát a následně Hedva na protkávání brokátu používaly efektní nit – mnohobarevný lurex. Syntetické kovové vlákno mělo svým leskem napodobovat zlaté a stříbrné nitě, mělo imitovat exkluzivní a drahý vzhled, vy si však rozdílu v kovovém lesku můžete všimnout při pečlivějším pozorování. Vystavené vzorky brokátu, jež měly sloužit na výrobu ornátů, jsou utkány v liturgických barvách – červené a fialové. Žlutá místa kovově se lesknoucí zobrazují typické křesťanské symboly kříže, beránka či ryby. O bohatosti církevních motivů utkaných na liturgických paramentech (textilie užívané při liturgii) se můžete přesvědčit při návštěvě stálé expozice či nové externí expozice Městského muzea Rýmařov o dějinách textilnictví na Rýmařovsku, kterou jsme slavnostně otevřeli ve čtvrtek 12. února v budově podniku Hedvy Brokát, s.r.o. na Opavské ulici.

Lit.: Rýmařovský Horizont, Zlatá éra textilnictví na Rýmařovsku, roč. IX., 21. 12. 2007, texty pana Mgr. Jiřího Karla.

 

 

 

 

 

leden 2015

Exponát měsíce ledna – strusková tvárnice z domu ve Staré Vsi, 2. pol. 19. století

 

Můžeme se divit, nebo se i smát, ale skutečně, vystaveným předmětem v expozici Městského muzea Rýmařov je tvárnice. Ta je nesmírně zajímavá svým složením – vznikla odlitím strusky (odpadový materiál při tavbě železa) do formy. Obrovský kolos železáren ve Staré Vsi (Anenská, Terezina a Ferdinandova) odpadový materiál využil na výrobu takovýchto tvárnic, ze kterých někdy v druhé polovině 19. století nechal postavit domy přináležející k fabrice. Do dnešních dnů se dochoval hlavní správcovský dům a dvojdům, v nichž bydleli zaměstnanci železáren. Tzv. struskové domy působí v zástavbě, ve které převažuje typ domu jesenického (sudetského), poněkud exoticky. Formu těchto architektonických památek totiž vytváří kombinace barev neomítnutého zdiva černých na slunci namodrale se lesknoucích tvárnic, šedých kamenů a oranžových cihel.  Jako bychom se ocitli v Anglii či v Holandsku. Využití struskových tvárnic na stavbu domů ve Staré Vsi je však světovým unikátem. Není zde zajímavá pouze tendence ekonomická (či ekologická) ve využití odpadu, ale také tendence příslušnosti, kdy se architektura svým vzhledem hrdě hlásila k celku, ke kterému patřila, tudíž i lidé obývající tyto domy dávali jasně najevo, že pracují v železárnách, jejichž majitelé tyto domy nechali postavit (něco jako Baťova obytná část Zlína). Kolos výrobních hal starovesských železáren byl v 50. letech minulého století zbourán, zatímco struskové domy zůstaly naštěstí zachovány a jsou nyní obývány občany obce či chalupáři. Přijďte si do muzea prohlédnout struskovou tvárnici, jak na slunci krásně mění zabarvení v namodralý nádech.

listopad 2014

Renesanční malovaná keramika


V mladší fázi osídlení rýmařovského Hrádku v 16. a 17. století zde existovala dílna hrnčíře. Mezi jeho výrobky, klasickou kuchyňskou či kamnářskoukeramikou, můžeme nalézt také kvalitně pálenou a následně zdobenou tzv. mezomajoliku. Tu představují bohatě malované nádoby; jedná se především o talíře různých velikostí, ale patří sem třeba i torza 2 džbánků.

Všechny talíře jsou zevnitř pokryty průhlednou glazurou. Podkladovou vrstvu maleb, kterou tvoří bílá engoba, pokrývají motivy vyvedené v tyrkysových, hnědých, zelenohnědých, světle modrých odstínech. Motivy tvoří šrafura, různé rostlinné motivy v podobě květů či listů, různé girlandy či geometrické tvary v podobě teček, kroužků či čárek a řada dalších motivů.

Obvodová výzdoba přechází v ústřední motiv na dně talíře. Těch se nedochovalo mnoho, nicméně můžeme rekonstruovat například ryby, typický náboženský symbol, nebo třeba skákajícího jelena.

Kolekci nejhezčích nálezů této keramiky můžete zhlédnout v archeologickém oddělení stálé expozice muzea v Rýmařově.

 

Literatura: Karel, J. - Novák, J. 1987: Barevná glazovaná keramika na Hrádku v Rýmařově, Informační zpravodaj členů sm. pobočky čs. spol. archeologické při ČSAV.

 


říjen 2014

Fotografie kostela Navštívení Panny Marie zv. kaple V Lipkách, před 1883

 

V měsíci září proběhla v rýmařovském muzeu výstava historických fotografií, proto jsme pro muzejní exponát měsíce října vybrali kolorovanou fotografii, jež byla pořízena někdy před rokem 1883, a vy ji můžete v pravých barvách a velikosti vidět ve stálé expozici. Fotografie zobrazuje asi nejznámější a nejhonosnější historickou památku Rýmařova, o které už toho (nejen) v Rýmařovském Horizontu bylo tolik napsáno. Nás by mělo na starém obrázku mimo mladé vysázené stromky líp, které jsou dnes již vzrostlými stromy, a hrající si omladinu v dobovém oblečení, především zaujmout, že fotografie zachycuje kostel s původní podobou střechy s jednoduchou a malou zvoničkou. Jedná se o stav před úderem blesku v roce 1883, kdy původní barokní, cibulová zvonička s částí krovu shořela. Snímek také ukazuje, že střecha byla původně kryta smrkovým šindelem. Je nanejvýš zajímavé uvědomit si rozdíl, jak tuto stavbu s jejím původním vzhledem vnímali lidé v 18. a 19. století a jak ji vnímáme my v současnosti. U rýmařovské stavby oválného půdorysu totiž v exteriéru jednoznačně dominovala barva hnědá a šedá, kdežto po přestavbě střechy kaple získala onu „typickou“, ikonickou podobu, jak ji známe my, s namodrale zelenou měděnou střechou s neogotickou špicí. Kostel tak získal beze sporu okázalejší a reprezentativnější podobu, kterou můžeme dodnes obdivovat. Za zmínku také stojí, že na staré fotografii kaple můžeme vidět původní střídmý dřevěný kříž, který stával v pravé části před vchodem do kaple, na jehož místě se dnes tyčí kamenný kříž s litinovým Ukřižovaným osazeným na kamenném soklu z konce 19. století.

 

září 2014

Středověké zvonky


Při archeologických vykopávkách je nejčastějším nálezem keramika a to většinou v podobě nádob každodenního kuchyňského používání. I mezi keramikou se ale občas objeví nálezy zvláštní, které se nenachází každý den a u kterých je často zapotřebí dumat nad jejich funkcí. Exponátem měsíce září je právě jeden takový nález. Jedná se o středověký keramický zvoneček, který byl nalezen v prostoru Hrádku. Zvonky měly funkce od signálního zařízení v domácnosti až po dětskou hračku. Ze středověkých vyobrazení ale můžeme vysledovat také funkci zvonečku při lovu zajíců. Zvonky se navlékaly na šňůrku a svým zvukem zvěř plašily.

Zvonek z Hrádku je z do bíla vypálené hlíny necelých 6 cm vysoký s průměrem okraje asi 6,5 cm. Je zdoben třemi vodorovnými červeně malovanými liniemi. Vrch je zakončen rovně seříznutým knoflíkem k držení a těsně pod ním je provrtán malý otvor, který sloužil k uchycení srdce zvonku. Zvonek byl nalezen ve vrstvě odpovídající období železářské výroby na Hrádku a je datovaný do první poloviny 14. století.

Zvonek můžete nalézt ve druhé místnosti archeologické expozice, v první místnosti si můžete ale všimnou dvou zlomků dalších zvonečků nalezených v Rýmařově.

 

 

Upraveno z textu Mgr. Jiřího Karla

 

Zdroje:

Karel, J. 1985: Středověké keramické zvonky v rýmařovských nálezech, Informační zpravodaj členů sm. pobočky čs. spol. archeologické při ČSAV, listopad.

Král, J. 1975: Keramické zvonky ze středověkých nálezů, AR XXVII.

srpen 2014

 

Vera icon, 19. století

Exponát druhého prázdninového měsíce – lidovou sklomalbu z 19. století – si můžete prohlédnout ve stálé expozici rýmařovského muzea v oddělení století páry. Pochází ze Stránského, kde sedláci během zimního období ve svých chalupách tyto svaté obrázky malovali na sklo či na plech. Vytvořenou zásobu maleb poté prodávali na trzích. V každé chalupě tak mimo krucifix s ukřižovaným Kristem visely obrázky s nejrůznějšími světci, ke kterým se jejich vlastníci modlili a kteří usedlosti zajišťovali pocit bezpečí. Mohlo by se zdát, že se nejedná o kvalitativně hodnotná díla. Mějme však na paměti, že se díváme na tvorbu lidovou, mající jiný charakter a hlavně jiný výraz, kterým od prvního desetiletí minulého století začali být okouzleni avantgardní umělci. Lidové umění tak zapříčinilo vznik mnoha moderních směrů od expresionismu, kubismus až po abstrakci.

Sklomalba zobrazuje Kristovu tvář rámovanou podkovou vyplněnou rostlinným dekorem a paprsčitou svatozáří, jež ze Spasitelovy tváře emanuje do prostoru. Prostor (pokud jej lze takto nazvat) vyplňuje nebesky modrá barva. Ve spodní části kvete rostlinná rozvilina. Nad tváří se vznáší dvojice andělů, která Krista korunuje květy, zejména však královskou korunou. Typ zobrazení lze ikonograficky pojmenovat jako vera icon (pravá podoba). Toto zobrazení souvisí se 6. zastavením křížové cesty, na kterém bývá zobrazen Kristus jdoucí s křížem na Kalvárii, jak je zastaven Veronikou, která mu podává roušku či kus lněného plátna. Kristus zpocený, špinavý od prachu, s čerstvou a zaschlou krví na tváři obtiskne do této roušky (sudaria) podobu své tváře. Uschovaná rouška se během historie stala významnou a hlavně posvátnou relikvií v římském chrámu svatého Petra. Malované vera ikony od 15. století sloužily k soukromé zbožnosti. Účinek a intenzitu náboženského spojení se Spasitelem má zvýšit jeho upřený pohled mířící z obrazu ven na diváka. Vzniká tak mimořádný oční kontakt, o kterém se můžete přesvědčit při obdivování této krásné malby v rýmařovském muzeu.

 

Lit.: Průvodce muzeem, text Mgr. Jiřího Karla. – James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha – Litomyšl 2008.

červenec 2014

Čerpací zařízení tvrdkovské studny

 

Exponátem měsíce července je nález, který byl učiněn v roce 1993 a který můžete zhlédnout ve stálé expozici rýmařovského muzea. Vetší část se nachází ve vstupní chodbě a další části poté v archeologické expozici. Jedná se o dřevěné čerpací zařízení ze studny, která patřila k faře v Tvrdkově. Na dřevěném vedení byl uveden letopočet, tudíž jistě víme, že zařízení pochází z roku 1790. Vedení v deset metrů hluboké studně tvořily vrtané kmeny modřínu, které se dochovali ve velmi dobrém stavu.

Nejlépe se zachovala spodní část zařízení, která se nacházela pod hladinou vody. Voda totiž organické materiály dobře konzervuje a zabraňuje přístupu vzduchu, takže k degradaci dochází daleko pomaleji. Ostatně z vlhkých prostředí, jezer a řek pochází řada dochovaných předmětů z organických materiálů jako je dřevo či kůže, již z pravěku, doby dávno před naším letopočtem.

Upraveno z textu Mgr. Jiřího Karla a náčrtek stejného autora.

 

červen 2014

Sv. Řehoř Veliký, 1769

Exponátem měsíce června Městského muzea Rýmařov je barokní olejomalba, kterou s největší pravděpodobností namaloval slezský malíř a rytec Jan František Hoffmann. Obraz si můžete prohlédnout v expoziční části věnované 18. století. Sv. Řehoř Veliký patří do čtyřdílného cyklu portrétů čtyř západních církevních otců (sv. Augustin, sv. Ambrož a sv. Jeroným). Rýmařovské muzeum prezentuje tři zástupce, protože malba znázorňující sv. Jeronýma se nedochovala.

Sv. Řehoř Veliký je zobrazen jako tmavovlasý, bezvousý světec. Hlavu má pokrytou červenou pokrývkou a celý je oděn do červeného pluviálu lemovaného širokou bohatou výšivkou, z pod kterého vylézá spodní, na rukávech zdobená alba. Levou rukou drží rozevřenou knihu, do které se chystá brkem zapisovat. Nad světcovou hlavou se vznáší holubice s rozepjatými křídly. Přesně takto se zobrazení sv. Řehoře ustálilo.

Křesťanský světec žil asi mezi lety 540 – 604. Jako papež prý prokázal své výborné organizační schopnosti: upevnil formu římské liturgie a její hudby (odtud gregoriánský chorál), do závaznosti celibátu zahrnul nižší duchovenstvo a stojí za položením základů křesťanství v Anglii. Autor Mravního výkladu knihy Jób, čtyř knih Dialogů či posmrtně vydaných Homilií sv. Řehoře I. bývá zobrazován se svým atributem – holubicí Ducha svatého, která mu sedí na rameni, nebo se vznáší u jeho ucha. Holubice tak představuje božskou inspiraci světcových spisů. U středověkých vyobrazení se ještě přidávala postava tajemníka skrytá za závěsem. Tajemník vše, co mu Řehoř diktuje, píše, ale obsahem je tak udiven, že mu nedá se dírkou závěsu nepodívat. Zjeví se mu světcova božská inspirace, a zároveň ikonografické schéma, jež se v zobrazení postavy latinského církevního Otce ustálilo – inspirace svatého Řehoře velikého, kterou představuje také obraz Městského muzea Rýmařov.

 

Lit.:

Blanka Valchářová, Restaurátorská zpráva k portrétům sv. Řehoře Velikého, sv. Augustina, sv. Ambrože, 2009.

James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha-Litomyšl 2008.

Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců. I. A-K, Praha 1947.

 

květen 2014

 

Důlní vozík

 

Nedílnou součástí expozic Městského muzea Rýmařov je i část věnovaná dolování nerostného bohatství na Rýmařovsku. Proto jsme se rozhodli Vám tento měsíc představit důlní vozík neboli hunt, který je nedílnou součástí jak této části expozice, tak také dějin celého Rýmařovska.

Na rudy je Jesenicko bohaté a o jisté prospektorské a těžební činnosti máme kusé doklady již z pravěku, kdy bylo předmětem zájmu především zlato. Trvalé osídlení našeho kraje začíná ovšem středověkem a opět je spojeno se zájmem jak o zlato, tak později také o železné rudy, jejichž těžba se v průběhu středověku a novověku rozrůstala. S touto činností je spojeno také používání různých specifických předmětů pro těžbu a následné zpracování suroviny včetně důlních vozíků, ve kterých se získaná ruda vyvážela ze štol. Důlní vozíky se při těžbě používají i dnes, ale jejich historie je daleko delší. Značně propracovaný vozík včetně popisu detailů vyobrazuje např. již v první polovině 16. století Jiří Agricola ve své práci De Re Metallica. Hunt v expozici Městského muzea Rýmařov pochází pravděpodobně z 19. století a je značně zachovalý, takže si snadno můžete představit, jak se s ním pracovalo.

 

Zdroje: Jiřího Agricoly dvanáct knih o hornictví a hutnictví, Praha 1933

Pleská, L. 2000: Historie dolování na Rýmařovsku, interní tisk.

duben 2014

Kamnový kachel se symbolem Grammatica

V pozdním středověku a novověku byla panská sídla i měšťanské domy vytápěny především kachlovými kamny, která dnes můžete vidět při návštěvě řady hradů a zámků. Nejinak tomu bylo i na janovickém zámku, odkud náš exponát měsíce dubna pochází. Kachel se symbolem gramatiky byl nalezen spolu s dalšími velmi zajímavými jedinci při záchranném archeologickém výzkumu v roce 1996. Tyto kachle tvořily honosná kamna renesančního zámku, který byl do dnešní podoby rozšířen až později.

na komorovém kachli, který je pokryt kvalitní zelenou polevou, je vyobrazena mladá žena, alegorická postava symbolizující jedno ze sedmi svobodných umění, což dokládá také nápis na kachli - GRAMMATICA. Žena je oblečena do starořeckého oděvu a na antiku odkazuje také architektura znázorněná na pozadí. V dochovaném levém horním rohu reliéf doplňuje okřídlený andílek. Celý motiv je v horní a bočních částech lemován tzv. vejcovcem.

Vyobrazení odkazuje na jedno ze sedmi svobodných umění, která tvořila ve středověku všeobecné vzdělání. Prvotními byla gramatika, rétorika, dialektika, druhým stupněm poté aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Tato byla známa již v antice, proto i kachel z janovického zámku s antickými motivy pracuje. Kachel je datován na konec 16. či počátek 17. století.

Exponát můžete zhlédnout v archeologickém oddělení stálé expozice muzea v Rýmařově.

 

Zdroje:

Goš, V. - Karel, J. 2011: Renesanční kachle ze zámku Janovice u Rýmařova, in: Quod bene notandum – Co je třeba zaznamenat, sborník k 75. narozeninám Jiřího Karla, Rýmařov.

Neff, V. 1948: Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias, Praha.

 

březen 2014

Astragál

Stejně jako dnes se i v minulosti lidé rádi bavili a krátili si čas různými hrami. Dokladem toho je i náš exponát měsíce, astragál, který dříve plnil funkci podobnou dnešním kostkám. Jednalo se o malou zvířecí kůstku, nejčastěji nártní či prstní, z různého domácího zvířectva. Jednotlivé strany této házecí pomůcky nesly různé hodnoty. Ta nalezená v Rýmařově, na místě bývalého Burgetova statku nedaleko Hrádku, byla na dvou protilehlých stranách označena třemi důlky, na další straně dvěma důlky a na poslední jedním důlkem.

Nálezy podobných hracích kůstek pochází již ze starověkého Egypta či Říma a z našeho území z raně středověkého, velkomoravského, období, např. ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nález z Rýmařova je datován na konec13. či do první poloviny 14. století.

 

Exponát můžete zhlédnout v archeologickém oddělení stálé expozice muzea v Rýmařově.

 

Více informací:

Karel, J. 1992: Vzácný nález astragálu v Rýmařově, Informační zpravodaj – pobočka pro sev. Moravu a Slezsko, Opava.

Hrubý, V. 1957: Slovanské kostěné předměty a jejich výroba na Moravě, PA XLVIII.

 

 

 
 
náměstí Míru 6,  Rýmařov,  79501,  www.muzeumrymarov.cz